Gryf, ukrytý poklad a můj táta

11. prosince 2015 v 17:02 | Tashy |  Já a Ostatní
Většinou hraju Zaklínače já. Ale když k tomu tátu přemluvím nebo ho pro dlouhou chvíli večer zapne, není o zajímavé historky náhoda. Kolikrát už to chtěl vzteky vypnout a jít si zapálit cigaretu, ale Zaklínač je prostě hra, která vás vcucne a jen těžko se vstává od rozdělaného úkolu nebo zajímavého neprozkoumaného místa. A tak často po pár sprostých narážkách a zasmání opět bere ovládání do ruky a jde to zkusit znova.

Když jsem jednou večer přebrala tátovi notebook a on s mrzutostí zapnul zaklínače, měl kromě pár otazníků prohledanou celou mapu. Vyhledala jsem Zaklínače na internetu a podívala se, co ho na otazníčcích čeká. Hle ... tu kromě pár skrýší a vraků byl i jeden úkol; skyrý poklad s mimořádně silnou příšerou. Taje, co jsem právě přečetla jsem tátovi ukázala ono místo a po pár minutách už parkoval s lodí na pobřeží ostrova s úkolem. Nahoře čekal arcigryf, mimořádně nepřijemná potvora. Táta se opřel, ve hře vytáhl meč a rozeběhl se přímo ke křídlům příšery.

Ozval se řev gryfa a po pár vteřinách i obrazovka se slovy ,,Zemřel si''. V duchu jsem se smála, ale před tátou jsem svůj smích ještě držela. Po pár nepovedených pokusech jsem s velkým smíchem přebrala otci ovládání z ruky, vypila pár elixírů, natřela meč olejem, dala si znamení a gryfa mohutnými údery meče složila na zem. Když gryf konečně padl, položila jsem ovládání na postel a podívala se tátovi do očí. Táta se, se slovy ,,Já ale nepoužíl žádný elixír'', zvedl, vzal si bundu a šel dolu na jednu cigaretu.

Co vím, hru si pak načetl znova a gryfa porazil. Ale ten poklad stejně nestál za to ... :)


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama